Archiv pro rubriku: Deníček petrolheada

Jak jsem vybíral daily – den druhý

Již asi měsíc se zabývám ve volném čase tím, že vybírám novou daily káru, která nahradí mojí Fabii na operativní leasing. Protože ji ke konci roku odevzdám, o odkup nebo jiné nové auto již zájem nemám, rozhodnul jsem se, že si za stejné peníze pořídím něco, co mi mimo přepravní kapacity nabídne také trochu zábavy a radosti.

Jede se do Brna!

Potom, co jsem včera viděl v Praze jsem si myslel, že staré Alfy opravdu nic nevydrží, protože ten vrak, co je stejně starý a má najeto prakticky stejně jako moje M3, už ani nemá smysl zachraňovat. Moc jsem tomu nevěřil, že to není stočené, ale protože byl výčet chyb tak strašlivě dlouhý, tak už jsem nad nimi prakticky zlomil hůl. Situaci vylepšovali akorát kamarádi Alfisti, kteří mě přesvědčovali, že to opravdu není normální a že to je pouze dílem náhody, že první kousek, který jsem viděl, je takhle abnormálně opotřebený. Tak jako tak jsem si myslel, že mi Alfa není přána a pomalu jsem se smiřoval s tím, že koupím něco úplně jiného. Černé GTA SW mi vyfouknul někdo z Brna, kterému se auto první den rozbilo a byl ochotný ho prodat dál, ale pak si to rozmyslel, a modrostříbrný kombík z Boskovic za 205 tisíc se mi už z fotek příliš nezamlouval, takže ani není z čeho vybírat. Snad jedině, kdyby se ta stříbrná z Prahy nabízela za 80 tisíc, což by byl světový rekord v usmlouvání bazaristy. Jenže očividně tam byla hratelná sleva maximálně ve výši 10 tisíc, což by bylo dobrý tak na krabici kvalitních italských vín, aby člověk mohl zapíjet žal, způsobený takhle špatnou koupí 🙂 Večer jsem tedy hledal další alternativy a jako jediná možnost se mi jevila 128i, které ovšem prakticky neexistují, nebo 130i, které sice jsou, ale musel bych ho koupit ideálně večer, v černé barvě a jezdit s ním až po setmění. Vzhled toho zmenšeného E90 s čumákem alá „baby E46 na drogách“ a zadkem, který všichni dobře známe z první generace i30, mi opravdu nedovolí v něm jezdit ve dne a riskovat, že ztrávím zbytek dne v žaludečních křečích. Vím, že design je hodně individuální záležitost, ale všichni, kdo mi i130, teda pardon 130i doporučují, si ho nikdy nekoupili a ani o tom nepřemýšleli. 🙂 Tak jako tak jsem byl rozhodnutý začít páteční ráno telefonátem do Liberce, jestli bychom se nemohli projet v tom černém 130i s quaife. Jenže všechno překazila pozdní SMSka od nového majitele černé 156 GTA SW, který byl hrozně smutný, že se mu na autě už podruhé od koupě rozsvítilo kuře, a neví co s ním je. Navíc, zjistil, že se mu nevejde do garáže, takže to opravdu vzdává a je ochotný ho přeprodat. Nelenil jsem tedy ani minutu a ještě večer se s ním dohodnul, že odpoledne přijedu do Brna a podívam se na to. Alespoň jsem se mohl pomazlit se svým bývalým ST220 a pozeptat se jeho současných majitelů, jak se mu daří a udělal si výlet do zahraničí Prahy, který po lockdownu působil jako taková dobrodružná cesta na konec světa. Bylo to velmi osvěžující, připadal jsem si trochu jako Hanzelka se Zikmundem, akorát jsem neměl kolegu, ale jen psa, takže neměl kdo sepisovat paměti už v průběhu cesty. Jen co jsem dojel před brněnské městské divadlo, tak mě u auta přivítal velice sympatický týpek, herec a muzikant. Od pohledu bohém, srandista, který se vybavoval se všemi, kdo prošel okolo. To je opravdu Brno taková vesnice, že zná každý každého, nebo jen Tomáš je místní celebrita? Nebyl čas nad tím přemýšlet, protože už jsem se válel v prachu na parkovišti a se zrcátkem a světýlkem zkoumal, jak kvalitně někdo zamaskoval probíhající korozi. Kupodivu, docela obstojně a nevypadalo to ani jako posmrtná maska, spíše jsem to ohodnotil jako snahu o rozumnou opravu. Auto navíc nehrálo všemi barvami, ale odstín byl slušně trefený. Teda, snad, protože bylo špinavé jako prase. Hned mě trklo do očí, jak pěkně zachovalé jsou přední světla (by Carello), xenonové výbojky a maska, v porovnání s tím hnojem včera. Nasednul jsem dovnitř auta, kde mě uvítal hezky zachovalý a voňavý interiér, ve kterém se konečně cítil speciálně, jako ve správné Alfě GTA 🙂

Narozdíl od té včerejší, měli dveře pěkně definovaný chod, zámky, centrál, spínačka i okýnka fungovala docela fajn. Tak přecejen ty Alfy nejsou tak křehké, jak jsem si už začal myslet, protože tohle auto má na počítadle kilometrů přes pět obletů země a vypadá pořád dobře! Okay, za rovné dvě stovky tisíc už asi není co víc řešit, pokud to nebude klepat jako starý diesel – tak to auto beru i s těmi hnusnými 18″ disky, které brzo skočí na Bazoši. Okamžik pravdy, startér zaškytal a motor se váhavě rozběhnul. Držel velice volnoběh, který připomínal zkušeného provazochodce po sedmi pivech na sraze se spolužáky ze střední umělecké školy. Držel se, ale každou chvíli jsem očekával, kdy to chcípne. No, dobře, to už je docela drsné přirovnávání, tak toho raději zanechám a půjdu si do batohu pro diagnostiku, kterou jsem kdysi pořídil kvůli Lybře. Napíchnuli jsme to a jednotka ochotně vypsala seznam závad, které připomínaly týdenní nákupní seznam v Globusu. Dobře, dost už přirovnání 🙂 Povedlo se mi smazat chyby a šli jsme se konečně projet s tím, že uvidíme, jaké se vrátí po jízdě, a které způsobil novopečený majitel tím, že za běhu odpojoval snad všechno co mělo konektor, ve snaze přijít na příčinu rozsvíceného check enginu a nepravidelného chodu. S autem jsme se byli projet asi na hodinku a musím říct, že to je vlastně docela příjemný, ale obyčejný auto, ve kterém se fakt dá pohodlně cestovat i hopsat po městě. Malinko nás potrápila klimatizace, která nastavená na 16 stupňů topila jak petry, ale přitom o stupínek níže na LOW zase chladila jako sibiřský vítr. Mohli jsme si tedy vybrat mezi pomalým pečením zaživa, nebo příšernou zimou. Nejspíš automatické klimatizaci chybí informace z čidla, takže si myslí, že je uvnitř -273 nebo něco podobného. Proto, když má udělat z absolutní nuly těch 16 a více, tak se bude snažit topit, ačkoliv je uvnitř pocitově přes 25 stupnů. Čidla stojí pár korun, v Auto Kelly jsou skladem, takže to není nic, co bych nedokázal opravit sám. Jízdně to fungovalo docela podobně jako stříbrná, která vlastně nejela vůbec špatně. Navíc se projevovala akorát spojka, která v záběru mírně vibrovala. Podvozek působil o dost tvrdším dojmem na hranici snesitelnosti, ale myslím, že to vyřeším snadno výměnou kol a tlumičů a pružin za Bilstein B12. Jsou na tom totiž nevhodná kola a podivný stavitelný podvozek, který někdo nastavil do režimu břichoplaz. Doufám, že to takhle nenajezdilo mnoho kilometrů, aby se to nepodepsalo na stavu ramen. Třeba by to dokonce prozatím postačilo jen malinko přizvednout do polohy kostitřas! Ikdyž jsme jezdili docela dlouho, auto jsem několikrát záměrně zastavit a znovu nastartoval, ale kuře ne a ne znovu vyskočit. Po návratu jsem to tedy napíchnul znova. V jednotce zůstala pouze chyba P1173 a P1176, což je podle mého mechanika na italské vozy lambda nebo katík, a podle jednoho Alfisty rozladěná škrticí klapka, na kterou je potřeba aplikovat jistou magii s diagnostikou a prý se to tím opraví. OK, to jsou sice dvě různé příčiny, ale je to asi riziko, do kterého jsem ochotný jít. Protože Tomášovi již po dvou hodinách neustále zvonil telefon a spěchal zpátky na zkoušku do divadla, tak jsme si plácnuli a dohodnuli se na tom, že mi dá vědět, kdy bude připravený auto prodat. Já to tedy vzal čistě Alfisticky – tedy koupil jsem to velmi spontánně bez dalšího přemýšlení. Pomalu jsem tedy odjel na nejbližší pumpu vstřebat, že jsem si právě koupil svojí první Alfu, s tím, že jsem ji vlastně ani dokonale neprohlédnul, jak je mým zvykem, ale ohodnotil bych ten kontrolní proces tak na 70 %. Alfa se prý kupuje srdcem, tak co!

Tak to je ona, moje nová plechová láska!

Všechno je jinak!

Potom, co jsem to vstřebal, spadla ze mě únava z hledání vhodného auta, a začal jsem se těšit na svoji Alfu, které budu věnovat dostatek péče, aby byla spolehlivá a dokázala mě vozit každý den do práce nebo na nákupy. Je na čase si přiznat, že jsem fakt magor, ale opravdu tomu věřím, že to ta Alfa zvládne! A vlastně tolik neriskuji, protože mám ještě zálohu v podobě zánovní Fabie. Pokud by to nešlo podle plánu, tak mám ještě čas z toho vycouvat. Mohu to auto poslat zase dál a odkoupit na konci roku Fabii z operáku, nebo, pokud se rozhodnu si ji nechat jako takové druhé auto, tak přikoupit ještě další – nějakou sázku na jistotu – například levného pracanta typu jedničkové Fabie SDi. To už by bylo spíše takové krajní řešení, ale nebudu předbíhat. Nyní mi stačí vědět, že to není až tak hloupý nápad a uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál. Napsal jsem tu radostnou zprávu hromadě přátel a začal už pomalu plánovat první kroky, které s autem udělám.
Pak mě trochu začalo vrtat hlavou, jestli jsem to auto neměl rovnou zaplatit, protože mě napadlo, aby z toho ještě nakonec Tomáš nevycouval. Zálohu nechtěl, tak to snad bude OK. Bylo ale ještě relativně brzo, slunko bylo vysoko a já byl nedaleko dalšího kousku na prodej, od člověka, který se dovozem podobných křápů zabývá profesionálně. Dokonce prý kdysi dovezl i tu černou 🙂 Z fotek se mi to auto vůbec nezdálo, ale proč tam nezajet, když to je něco přes půl hodiny cesty.

Tohle je ta třetí v ČR na prodej. Žádné další s manuálem se už u nás nenabízí 🙂

Po příjezdu na místo jsem to vzal hrozným fofrem, protože jsem nechtěl prodejce příliš zdržet. Hlavně, aby měla dušička pokoj, že jsem viděl všechny auta v nabídce. Byla za stejnou cenu jako černá krasavice, která má vyřešené rozvody a ramena a neměla na sobě viditelnou nedbale opravenou korozi. Vlastně mimo závady na motoru, se kterou se dokážu poprat, je to vážně fešanda. Jenže i tahle modrostříbrná vypadala na první pohled docela parádně! Už z fotek jsem sice viděl, že nepasuje kapota a bude tedy po bouračce, ale naživo to nebylo tak hrozné. Vlastně jsem zjistil, že to nebylo nic moc velkého, a nejspíš ji jen někdo někdy zahodil do závěje sněhu a celý problém spočívá v ohnuté kapotě, kterou bude potřeba buď nechat nějakým karosářským mágem srovnat, nebo v horším případě vyměnit. Co mě ale málem donutilo okamžitě odjet, tak byla koroze zadních i předních lemů, která sice není fatální, ale je určitě k okamžitému řešení. Ani brzdy na tom nejsou dobře, a to jak vpředu, tak vzadu. Nicméně kotouče i desky jsou u GTA záležitost pár tisícovek, takže to tomu klidně prominu. To máme brzdy za řekneme 6 palackých, kapota se třeba srovná za krabičku cigaret, 4x blatníček za nějakých 20 tisíc – jsme tam optimisticky za 2300 stokorun bez smlouvání o ceně. A to je vlastně pořád hratelné za takovou krasavici. Tak pojďme dál zkoumat kosmetiku.

Zrzky jsou prej sexy! Jenže téhle italce spíš sluší modrá…

Objevil jsem hodně prasecky opravený jeden práh, který se někdo nezdráhal snýtovat, takže ho bude nutné sundat, svařit a přelakovat. Ještě ho navíc někdo nastříkal do půlky černou barvou, jako to rády dělaly zlatý český ručičky na starých škodovkách. Člověk by to snad ani neřešil hned po koupi, jenže když už se bude lakovat, tak to bude výhodné udělat celé, ať pak neodstavuju daily kvůli kosmetice. Kalkulačka v mé hlavě ukazuje optimistický mezisoučet 240. Jenže tím nekončíme, na předku dále odhaluju popraskaný nárazník, který by chtěl také svařit a přelakovat. 246. Zadní dveře v růžku u okna si pošolíchám sám a tím bychom asi řádění na karoserii zakončili.

Tak napůl opravený práh nýty a černou barvou.

Prodejce přispěchal s měřákem tlouštky laku a chvíli se dohadujeme, který díl je v původním laku, a který je již přelakovaný. To samo o sobě svědčí o tom, že ten lak není ve špatné kondici. I spodek vypadá celkem obstojně. Našel jsem sice místa, která budou vyžadovat trochu lásky, ale to měly všechny tři podobné italky, takže náklady na případnou opravu nyní zanedbám.
Interiér vypadal celkem OK a rozhodně byl v lepším stavu, než stejně ojetá stříbrná z Prahy. Škoda, že bočnici sedačky řidiče někdo přečalounil koženkou z tržnice, protože to bylo provedeno moc pěkně. Kožené čalounění řadící páky se sice odrolilo až na kov, ale vlastně to nevypadá až tak zle a vzhledem k výše uvedeným problémům to úplně přejdu. Pojďme to tedy rychle prozkoumat dál. Auto má bohatou výbavu, takže nechybí ani příplatkové rádio s navigací. Jenže displej vypověděl službu, stejně tak jako obrazovka nahoře v kapličce na přístrojovce. Vůbec netuším, kolik utratím za rádio a jestli tu obrazovku někde seženu, tak navýším účtenku na bratru 255 tisíc. Nastal tedy čas nacvaknout převozky a vyrazit na klikaté moravské okresky. Cestou tam řídí prodejce a vůbec se za to nebojí vzít. Úplně stejné pocity jsem měl však den předtím v Praze a musím se zastavit ještě nad jednou otázkou. Proč všichni prodejci v bazarech drží volant jako Monte Karlo? Nemusel bych pak maskovat strach, když se neohroženě vrháme do zatáček 🙂

Typický bazarnický styl držení volantu Zdroj: https://www.televizeseznam.cz/video/autobazar/nakup-prodej-271367

Zajímá vás, jak dopadla testovací projížďka? Kterou jsem si nakonec odvezl? Vyčkejte do zítra na další pokračování!

Prohlídka ojetiny: Alfa Romeo 156 GTA v bazaru

Již asi měsíc se zabývám ve volném čase tím, že vybírám novou daily káru, která nahradí mojí Fabii na operativní leasing. Protože ji ke konci roku odevzdám, o odkup nebo jiné nové auto již zájem nemám, rozhodnul jsem se, že si za stejné peníze pořídím něco, co mi mimo přepravní kapacity nabídne také trochu zábavy a radosti.

Tak jsem se byl podívat na Alfu Romeo 156 GTA v autobazaru v Praze.
Nejdříve jsem auto hodinku prohlížel čistě staticky a důkladně ho prověřil. Celé auto je několikrát lakované, na laku je spousta vad, ale odstín je trefený dobře a celkově ten lak neuráží na 20 let staré auto. Je tam ale hodně detailů, které bude potřeba ještě dodatečně opravit. Co je ale blbý, tak to auto kvete. Na kapotě po kamínkách, to se dá ještě pochopit i auta za 240 tisíc. Jenže zadní lemy jsou po celé vnitřní hraně orezlé, a to už opravdu nevypadá moc dobře na Alfu za tolik peněz. Odhrnul jsem si koberec v zadním podběhu, a vnitřek sice není úplně jako Titanic, ale je celý kropenatý, takže bude potřeba sundat koberce, obrousit celé vnitřky a ošetřit. Nicméně by to chtělo udělat opravdu co nejdříve, takže to rozhodně není ve stavu sednout – jezdit, ale bude to projekt tak na dva měsíce příprav. Spodky dveří, víko kufru, střecha kolem oken a takové tyhle místa jsou překvapivě naprosto v pořádku. Možná to souvisí s tím lakováním 🙂 Každopádně největší obavy mám ale ze stavu podvozku, který je celý nastříkaný „načerno“ a poměrně nedbale. Hromada cákanců na okolních dílech prozrazuje, že to není úplně profi práce, ale spíš posmrtná maska. Na poklep to vypadalo okay, ale nechceš vědět, co je pod tím, a kde všude budou schované vyžrané díry. Samozřejmě že po koupi by mě čekalo příšerné peklo v podobě odstranění toho nástřiku.
Podvozek je po tuhý, našel jsem pouze lehčí vůle u pravého zadního kola, ale jízdně se to moc neprojevovalo, auto netřískalo. Možná to bylo zimníma pneumatikama z roku 2016 a tím super-strmým řízením, ale na rozbité cestě v zatáčkách to auto působilo docela neklidně. Jel jsem s tím docela daleko, takže jsem to měl možnost navnímat. Ale k pocitům z jízdy se ještě dostanu. Interiér vypadá na 186 tisíc naprosto příšerně. Zadní okýnka sotva lezou a připomíná ty nervy drásající zážitky z okenních stahovaček v Hyundai S-Coupe z roku 1989, kdy do poslední chvíle nevíš, jestli to dá až do konce, nebo v tom něco praskne a zůstane napůl stažené 🙂 Je vidět, že se snažili vyrobit kvalitně vypadající auto, ale použili na to materiály, které měli životnost jen pár let. Dneska to vypadá jako křáp za jeden plat s půl milionem kilometrů na tachometru. Například dveřní madlo a okolí tlačítek na stahování oken, toho se člověk až štítí dotknout. Vnitřní zrcátko je snad vyrobené z alobalu, který se začal kroutit a snad bych ho raději utrhnul, než se díval na tuhle hrůzu. Vypadá to opravdu jaka domácí výrobek z receptáře podle návodu od Přemka Podlahy. Displej na palubní desce je skvělý, ale bohužel už místo němčiny ukazoval rozsypaný čaj, a nebyla to ani Japonština, ani Korejština, jen už funguje tak každý 10 pixel. Bude ho potřeba tedy vyměnit, protože je absolutně nepoužitelný. Volant, řadička byly dost ošoupané, ale sedačky už nechal autobazar přečalounit, takže vypadaly dobře. Jen je nakrémovali až tak moc, že v nich člověk klouzal, a moc nepodržely tělo. Typické pro takhle staré italy jsou dveře, které se otevírají prakticky bez jakéhokoliv chodu a působí, jako kdyby měli každou chvíli upadnout. V kufru kolem rezervy jsem navíc objevil místa, které nevěřím, že takhle vyšly z výroby. Je to asi stopa po nějaké havárii. Ostatně kolem zadních světel byla ta karoserie hodně zvláštní, vypadalo to, jako kdyby tam někdo tvořil podomácku a maskoval nějaké ošklivosti. Ostatně zadní nápisy 156 a GTA se nedochovaly, takže to nebude záměr mít nenápadný sleeper, ale důsledek nějaké větší nehody. Předek naopak vypadal slušně, mimo velice opotřebené masky a slavného milánského loga, akorát jsem očekával xenony a místo toho tam jsou takové bludičky, jsou to snad petrolejky?! Každopádně v noci bych s tím mimo Prahu jezdit nechtěl a čekala by mě výměna obou světlometů. Pod kapotou mě překvapilo množství koroze na různých dílech, kontakty na baterii vypadají jako z nějakého poválečného zemědělského stroje s minimální údržbou.
Zkusil jsem to teda nadlábnout. Ještě než se roztočil startér, tak jsem zpozorněl při otáčení klíčku. Takhle vychozenou spínací skříňku jsem dlouho neviděl. Než se klíček zaaretuje do první polohy, tak už na mě porůznu probliknuly kontrolky, a samotná aretace v jednotlivých polohách je taky hodně vágní. Představte si, že na jaře najdete na zahradě starý zámek na kolo z Tesca, který jste na podzim zapomněli venku, a zhruba takhle dobře definovaný chod ta spínačka má. K autu je navíc pouze jeden klíček, který vydrží tak akorát na cestu k někomu, kdo vymění nejen spínačku, ale rovnou vyrobí další dva nové klíče. Dálkový centrál byl samozřejmě nefunkční, a co je zajímavé, tak u auta mezi doklady byla faktura ze Švýcarska (výroba klíče) a obálka z UK, ve které byl jako obsah byl uveden nový náhradní klíček. Z nějakého důvodu ale k vozu další klíček není.
No potom, co se startér velice líně rozběhnul a roztočil legendární Busso pod kapotou, tak jsem byl vážně překvapený tichým a vyrovnaným chodem toho motoru. Ale to by nesměl být tenhle kus, aby nebylo něco špatně. Silentbloky motoru jsou nejspíš po smrti, protože se volant na volnoběh chvěje jako studentka druhého ročníku v kabinetě pana učitele před doučováním z přírodopisu.
No a pojďme konečně k jízdě! Posaz za volantem se mi podařilo najít docela rychle a překvapivě nebyl tak přehnaně italský, jak jsem očekával. Někdo to přirovnává k opičímu sedu, tedy krátké nohy a dlouhé ruce. Tady bylo ale všechno v pořádku. Chod spojky je poměrně neutrální, není ani dokonalý a ani mě nijak neštval. Brzdy nejsou v dobré kondici, takže na prudší sešlápnutí reagují spíše vlažně. Naopak při lehkém položení nohy na pedál zareagují až příliš horlivě a trochu to připomíná starší VW a Škodovky. Řazení nijak nedrhne, kvalty tam padají skvěle, ale délka řadící páky i její chod je příliš dlouhý, navíc jsou pozice v jednotlivých stupních takové nejasně definované, jako kdyby člověk míchal bramboračku. Nicméně průměrné staré BMW řadí výrazně hůř, protože má sice lépe definované a kratší dráhy, ale obvykle zadrhává a je takové nepřesné, takže by to opět hodnotil spíše neutrálně. Po prvních kilometrech za volantem jsem se i celkem sžil s chováním auta a musím říct, že jsem se v zatáčkách začal hezky bavit, aniž bych tlačil na pilu, a už jsem si pomalu začal představovat, jaké by to asi bylo, kdybych tomu dopřál geometrii, nové kvalitní semislicky a případně pořídil nový podvozek typu Bilstein B12 pro-kit. Potom co se motor ohřál, jsem vyzkoušel také reakce na plyn. Není to tak briskní jako soudobé M3 ve sport režimu, ale pořád to je na elektronickou škrtící klapku živoučké a motor se hezky vytáčí až omezovači v sedmi tisících. Odhlučnění je naladěné tak akorát, takže do kabiny proniká opravdu krásný orchestr a přitom byste motoru uchem odhadovali tak o tisíc otáček míň. Není problém tedy jet na dvojku vytočenou na 4 tisíce před předjížděcím namévrem a ve správný moment poslat plyn k podlaze. V ten moment auto mírně zatahá za volant, ale není to nic nesnesitelného, jako umí jiné přeplňované silné předokolky. Výkonově to není nic brutálního, ale není to ani žádný loudal. Zkrátka to odpovídá těm 240k, co ten motor má mít. Každopádně motor běžel jako samet po celou dobu prohlídky a testovací projíždky, očividně snese hodně 🙂 Akorát je blbý, že auto od roku 2016 nevidělo servis, není k tomu nikde ani čárka. Bazarista tvrdí, že to pět let stálo a proto k tomu neexistují doklady. Před těmi pěti lety mělo 181 tisíc najeto, nyní má 186. Jsou na tom nazuté zimáky z roku 2016 a vypadají skutečně jako po pár tisících. Stav brzd mimochodem také odpovídá delšímu stání někde v kopřivách. Jenže celkově to auto na mě působí tak, že na něm někdo najel ještě dalších 100 tisíc bez jakéhokoliv servisu.
Za mě tedy smíšené pocity. Alfu mám stále rád, 156 také a GTA považuji za mistrovské dílo. Ale najít tu správnou bude možná tak těžké, že zase odjedu starším BMW (E36/E46) nebo Fordem Focus ST…

Takhle opravdu vypadá auto po 190 tisících km? Průměrný nájezd je cca 40 km denně, takže to nejspíš jezdilo 8x denně 5km cestu.
Not good.
Displej už je natolik špatný, že nemám mnohdy tušení, co se mi snaží sdělit.
Kontrolní otázka, soudruzi. Co udělá náš dobře známý vůz vzor 156, když ho ponecháme na větru a dešti? No? Zrezaví, správně. A co hlavně? No koroduje, vy tupci!